KISEKI / 奇跡
(Kiseki, 250+ stran, hotová kniha, v tuto chvíli k posouzení u nakladatele)
Co kdybyste žili ve zlaté kleci, jejíž otevřené dveře vedou do pustiny? Co kdyby vás pevně poutala minulost, o níž nikdy nechcete mluvit, a křídla denně přistřihávaly znuděné ruce klientek, jimž za hrst zrní ochotně plníte každý rozmar? Dokázali byste najít odvahu vyletět do prázdna a doufat v zázrak, nebo byste navždy zůstali v pohodlné kleci, zatímco se mříže dvířek pomalu zavírají a perutě ztrácí schopnost létat?
Vítejte v Roppongi, zdánlivě klidné čtvrti v srdci rušného Tokia, čtvrti zábavy, luxusu a exkluzivních klubů. Vítejte ve “Stříbrné růži”, VIP host klubu ukrytém za zdánlivě obyčejnými dveřmi, chráněném překvapivě ostrým bezpečnostním systémem. V krásném světe, kde nádherní mladí muži poskytují lásku a útěchu elegantním bohatým dámám… v krutém světě, kde znuděné bohaté ženy utrácejí obří sumy za falešnou iluzi lásky od mužů, které bez zaváhání odkopnou, jakmile se jich nasytí. Stříbrná růže, domov Juna, zkušeného hostesa, který sní o dešti a mladého chlapce Hikarua, který se zdá znát až příliš na svůj věk…
Vítejte v Kiseki, světe, kde démoni bojují o přežití a andělé touží po odpuštění.
Ukázka:
Ještě jedna dáma, které dnes musel skládat účty. Vzdychl. Chie, nejprotivnější a nejmocnější žena v klubu. Ten večer její manžel zničil konkurenci a zadupal ji do země propuštěním všech zaměstnanců – ona jako jeho výkonná ředitelka osobně vedla popravu. Bestie s rudými rty, mecenáška, která si ho koupila jako osobního hostesa, když se v klubu poprvé objevil.
Vzpomínal ještě na události dnešního večera. Vlčice měla vražednou náladu a kolem padaly oběti.
„Kde je paní Matsudová?“
„Nepřijde. Chie ji vyštvala.“
„Měl jsem s ní mít dnes schůzku.“
„Tak ji máš s Chie…“ pokrčil rameny mladý hostes a šel se věnovat klientce.
O chvíli později už seděl proti ní a ona se zjevným pobavením pozorovala jeho uniformičku řadového číšníka.
„Není to ponižující, June? Vypadáš jako nějaký nováček, člověk tě až má chuť trápit.“
S trochou ne úplně hrané bezradnosti pokrčil rameny: „Jsem tu pro vaše potěšení, madam.“
„Ne, ty nejsi ten typ, co by se nechal týrat, June. Ty jsi zvíře, bestie na řetězu… vždycky jsem chtěla mít leoparda a ty jsi můj mazlíček. Jen proto tě trpím, June, protože hluboko uvnitř jsme stejní. Taky máš rád bolest. Taky se nezastavíš kvůli hloupému slitování nad slabším.“
„Madam možná přeceňuje mé schopnosti…“
„Ah, opravdu?“ Zeptala se Chie ležérně, zatímco v prstech otáčela sklenku šampaňského. Cukr na okraji se zatřpytil. „Znáš toho nového chlapce tam vzadu?“
Jun koutkem oka zaregistroval jednoho z nováčků. „Trochu, slyšel jsem, že byl číslo jedna v Ósace. Provedl něco?“
Chie si olízla rty, když uviděla chlapcův poplašený pohled. „Věděl jsi, že se odvážil nabídnout mi noc s ním? Dokonce si sepsal sumičku a vstrčil mi ji do ruky. No řekni, není to urážka klientky? Jako by snad naznačoval, že si musím kupovat milence…“
„Je to mladý pitomec, madam, nezná pravidla Stříbrné růže. V klubech pro nižší vrstvy se to děje běžně… klientela bývá… jak bych to jen řekl, vulgárnější.“
„Vyraž ho, June,“ zasyčela Chie.
„Není to příliš?“
„Co je pro tebe víc? Jeden kluk, nebo čest klientky? Nebo jinak… dnes někdo vyletí, někdo v uniformě nováčka. Může to strašlivě bolet, June. Může to člověka zničit…“
„Zastrašujete mě, madam? Nejdřív mi řeknete, že jsme stejní a pak mě chcete nechat vyhodit? Ne, to neuděláte… jsem vaše droga, sama jste to řekla.“
„Moc si o sobě myslíš. Jako všichni kolem jsi jen spotřební zboží.“
„A přesně tak to máte ráda,“ pousmál se a rty jí koketně přejel ocukrované konečky prstů.
Prohrál a věděl, že s ní prohraje vždy. Byl jen hostes, hračka pro pobavení klientek a takových hraček byl nespočet. Nakonec musel sklopit hlavu a uznat, jak velkou moc nad jeho existencí má. S tím klukem si promluvil v ústranní – vysvětlil mu, že musí dobrovolně odejít, nebo ho on sám nahlásí majiteli. Bývalá Ósacká jednička se s kletbami sbalila a dala výpověď. Chie tomu pobaveně přihlížela.
Ano, Jun byl příliš velký slaboch, aby stál za slabšími, když by tím riskoval vlastní prospěch, ale v jednom se mýlila. Neměl rád bolest.