Mloček
Kniha určená pro děti předškolního věku a prvních tříd základní školy.
Púovský příběh malého mločka a jeho chovatele. Malý hloupý mloček, který vyrostl ze zapomenutého vajíčka a nemá ponětí o světě, vyrůstá v akváriu výzkumného ústavu a všechny informace o světě se dovídá díky povídání s chovatelem.
Ukázka
Mloček už celý půlden sledoval vedlejší akvárium.
„To vedle… to vypadá jako já, ale nejsem to já…“ dumal.
Když přišel pan chovatel, našel mločka hluboce zamyšleného.
„Co se děje, mločku?“
„Tam vedle něco je a vypadá jako já, ale nejsem to já,“ dumal mloček. „„Má čtyři nožičky jako já, má ocásek jako já, očíčka to taky má úplně jako já… ale co je to?“
„To je mlok, mločku.“
„Ale já jsem mlok a on není já.“
„To je pravda, ale i když vypadá trochu jinak, pořád je to mlok.“
„Ale já jsem ve vodě a on ne.“
„To je proto, že je to jiný druh mloka, mločku, tenhle je mlok skvrnitý, chráněný a v naší přírodě moc vzácný.“
„Co je to příroda?“
„To je tam, co nejsou stěny a akvária.“
„To musí být ale ošklivé místo.“
„Myslíš mločku?“
„Ano. Nejsou tam stěny a akvária, v zimě je tam určitě zima a v létě moc teplo… a určitě tam ani není pořád plné krmítko, protože to je přilepené na stěně akvária. A řekl bych, že tam tedy ani nemají ty moc dobré vitamínové rybí kuličky…“ přemýšlel mloček.
„Myslím že ne, mločku. Ale je tam svoboda.“
„Svoboda? Co je to?“
„To je, když můžeš jít, kam chceš, dělat co chceš a říkat, co chceš.“
„Ale vy jste říkal, že ostatní mloci nemluví.“
„To je pravda, mločku.“
„Tak na co je jim svoboda?“
„No, protože bez svobody se nedá žít.“
„Já si myslím, že to máte popletené. Třeba já svobodu vůbec nepotřebuji.“
„Jsi si jistý mločku?“
„Ano, mám veliké akvárium a spoustu jídla a můžu si říkat, co chci.“
„Ale to je proto, že jsem tu já.“
„To je pravda, ale co to má co společného se svobodou?“
„Představ si, že bys měl malé akvárium.“
„Proč?“
„Jen si to představ mločku. Tak malé, že by ses do něj ani nevešel.“
„A trčely by mi z něj nožičky?“
„Možná.“
„A ocásek?“
„Ten taky. A taky by ses nemohl hýbat.“
„To bych nechtěl.“
„No vidíš. A tak takové je to bez svobody.“
„Ale kdybych neměl akvárium, kam bych šel?“
„Kamkoli, mločku, úplně kamkoli.“
„Hmm…“
Mloček se hluboce zamyslel, pak se podíval na své velké akvárium plné čisté vody, na krmítko na stěně a pana chovatele a představil si, jaké to musí být venku, v tom, čemu se říká řeka. A v té řece plné studené vody jeden ani neví, kde je jídlo, ani stěny tam nejsou a voda teče a teče a bere s sebou všechno, co jí stojí v cestě a malý mloček je najednou úplně jinde, než kde byl před chvílí. A v té řece jsou ryby a jiné věci, co jedí mločky. A není tam pan chovatel.
„Pane chovateli?“
„Ano, mločku?“
„Já se moc bojím.“
„Čeho se bojíš, mločku?“
„Svobody.“
„Proč mločku?“
„Protože bych tam byl bez vás, pane chovateli.“
„Ale třeba by tam byli jiní mločci.“
„Ale bez vás bych byl smutný.“
„Taková už je cena za svobodu, mločku. Někdy se musíme vzdát věcí, které nám ulehčují život, abychom poznali, kdo jsme a co doopravdy chceme.“
„Vůbec vám nerozumím, pane chovateli.“
Pan chovatel vypadal zamyšleně. Stál tam tak ve svém bílém plášti, díval se na mločka, na akvárium, na místnost plnou sklenic a klecí a připadal si osamělý. Vzpomněl si, jak chtěl jezdit do dalekých zemí a studovat tam divoká zvířata, jak chtěl jezdit v lodi po řece a obdivovat prales a jak toužil fotit a všem vyprávět své dobrodružné příběhy, než si našel stálé, dobře placené místo ve výzkumném ústavu. Mlčel a díval se kolem, na žáby, na myši, na králíky… na mločka, který vůbec netušil, proč tu je, a bylo mu těžko u srdce.
„Pane chovateli?“
„Ano, mločku?“
„Mohl bych dostat rybí kuličku?“
„Ano, mločku.“